27
окт
2015

Psi vojaci Mucive vzpominky (Skladby z let 1987-1989) (1997)

Формат: MP3, tracks, 320kbps
Год выпуска: 1997
Страна: Чехия
Жанр: Alternative Rock
Продолжительность: 01:17:32
Описание:
01 V koupelně je vana 3:41
02 Šeptáme si na rohu 4:19
03 Při poruše 5:08
04 Psycho killer 5:36
05 Love Song 5:57
06 Žiletky 4:47
07 Jdeš, chodíš... 4:46
08 Nejvyšší vrcholek 5:01
09 Stinka 8:16
10 Vzestup 5:16
11 Kurýři 5:55
12 Skok přes Nerudu 7:17
13 Co to je? 5:25
14 Mučivé vzpomínky 6:01

Доп. информация:
Hudba: Psí vojáci
Texty: Filip Topol [1-7, 12, 13],
indiánská poezie (parafráze Ladislav Novák) [8, 14],
Sylvia Plathová (překlad Jan Zábrana) [9, 11],
Jáchym Topol [10]

Filip Topol – zpěv, piano
David Skála – bicí
Jan Hazuka – baskytara
a hosté
Jiří Jelínek – saxofon [6]
Zdeněk Hmyzák Novák – trubka [5]

Nahráno v letech 1987 - 1989 v Junior klubu Na Chmelnici, Praha.

Тексты
V koupelně je vana

V koupelně je vana vana vana vana
leží v ní moje žena žena žena žena
byla to vždycky neurotická hysterka
Bože můj – z mý ženy je ponorka...

K vaně si klekni
zuby zatni
pro špunt sáhni
vytejkání

Než to bude
vohřej si večeři
dej si cigáro
otevři okno

Zavolej bráchovi
"stal se mi malér"
brácha přijede
budeš s bráchou

Zavoláte policii
celej nervózní
prsty slepený
budeš povídat:

V koupelně je vana vana vana vana
leží v ní može žena žena žena žena
byla to vždycky neurotická hysterka
Bože můj – z mý ženy je ponorka...

Filip Topol
1987

Šeptáme si na rohu

Šeptáme si na rohu
neznáš ňákou hospodu
kde by kvetly jiřiny
a holky sou tam zvířený?

Šeptal Viktor na rohu
na nesprávnou adresu
byl sem trochu ve stresu
takže sem mu řek:

Viktore di domu, máš tam ňákou návštěvu

Jenže přišel Jáchym
a zašeptal nám na rohu
znáte tamtu hospodu
je to směrem k hřbitovu?

Kvetou tam jiřiny
holky sou tam zvířený
jenž byl to divnej den
takže sem jim řek:

Viktore Jáchyme děte domu
máte tam ňáku návštěvu

Jenže přišel Ivan
a šlo se zase jinam
kvetly tam jiřiny
holky byly zvířený
bylo tam hodně známejch
celá naše kapela
kecali sme s klukama
do půl pátý do rána
a pak sem jim řek:

Kluci, děte domu
máte tam ňákou návštěvu

Filip Topol
1987

Při poruše

Existuje bílá tma
říká se jí duše
zrodila se ze světla
nebo při poruše

Je to vlastně děsná věc
prostor i klec zároveň
nedávno mi někdo řek
že ta moje nemá úroveň

Zřejmě ji teda asi ztratila
chudák celej nešťastnej
není proto divu
že mi celá zčernala

Někdo ji nakazil plísní
a chudák začala hnít
pak ji prošil tísní
tísní jako černá nit

Filip Topol
1987

Psycho killer

Říkala mi dneska ráno moje máma
že se dneska v noci v Praze stala vražda
Devatenáct bodnejch ran do mladýho těla
obětí je ňáká mladá studentka

Pili sme kafe s mámou četla mi to z novin
klepala se celá byla z toho zděšená
Vraha ještě nechytili nikdo nic neví
Bože vzdychá máma co je tohle za svět

Ty taky furt po nocích se touláš
zrovna včera v noci kde si zase byl?
Třeba si tou obětí moh bejt i ty
kde si zase včera byl kde si zase včera byl?

Žiju se svou mámou už přece hodně let
copak můžu svojí milý mámě říct
že sem to by já že sem to byl já
kdo tu holku voddělal

Filip Topol
1987

Love song

Když jsem jí poznal
byla jak z časáku vo kočkách
dělala letušku
chlapi se kolem ní točily
až to nebylo hezký

Ráda pila draze
a těch hadrů co sem jí nakoupil
to bylo furt někam taxíkem
a polibek za ucho
ty zaplni mi vzadu ten zip zlato

Jó moje stará, ty máš zase řachu
seš pro mě jen strach v hrsti prachu

U Diora byla jako doma
snídaně v hotelích nasnadě
a pak na vlhkým prostěradle
mi šeptala: já tě žeru já tě tak žeru zlato

Těch prášků co spolykala
když sem jí koupil orchideje
vypila vodu z vázy
a bláznivě se smála z okna

Jó moje stará, ty máš zase řachu
seš pro mě jen strach v hrsti prachu

Teď dyž přídu z fachy
nemůžu se na ní ani podívat
sedí v kuchyni u kafe a kouří jednu za druhou
a z rozhalenýho županu jí visej šedivý prsa

Hned na mě vyjede: zas mě tak bolí škéca
a co na mě tak civíš, ty neřáde?
jo milá zlatá přines sem fazole
tak sebou hejbni ať se nadlábnem

Filip Topol
1989

Žiletky

Když je moon v Utahu
chytáme se za hlavu
zalitý v olovu
únavou na hubu

Pocity jak žiletky
žiletky mý baletky
a v pustým dni
pustý bradavky

Jedeme ve vlaku
a v podstatě furt
s peklem a andělem
než se nadějem

Žiletky na těle
žiletky v těle
žiletky ve vlasech
žiletky a jeden steh

Filip Topol
1988

Jdeš, chodíš...

Jdeš
chodíš
světla
kanál
auto
oslní
jdeš
chodíš
kroutíš
zadek
rameno
kabelka
pohledy
vlajou
vlasy
mírný
úsměv
jdeš
chodíš
vyzývavá
a jdeš
tanec
boky
nohy
dlouhý
a muži
sledují
víš
dobře
jdeš
světla
auto
tam
a tam
a bleskneš
pohledem
světla
jdeš
ulice
chodíš
neóny
cigareta
jdeš
a muži
kanál
auto
klín
sukně
krátká
prsa
víš
jdeš
chodíš
a muži
a víno
a pohledy
bar
kavárna
muži
a rtěnka
vůně
víno
telefony
světla
tanec
a pot
tisknutí
trochu
nedovolíš
tygřice
vůně
auto
světla
chodíš
jdeš
šeptání
a sliby
mrknutí
víno
jdeš
ulice
taxi
a muži
tramvaj
a refýž
a jdeš
a chodíš
zadek
pohyb
klapot
střevíc
cigareta
vlasy
vítr
úsměv
nezávazný
jdeš
chodíš
a k ránu si
k smrti ztahaná
holíš nohy

Filip Topol
1987

Nejvyšší vrcholek

Z pěšiny, kudy teď jdeme, je vidět vysoké hory,
nejvyšší vrcholek zvedá se jasně a ostře,
hleď, tam stojí se vztyčenou hlavou,
tam jdeme, tam vede nás cesta.

Z pěšiny, kudy teď jdeme, je vidět vysoké hory,
nejvyšší vrcholek zvedá se jasně a ostře,
hleď, po jeho svahu se šplháme vzhůru,
strmě zvedá se cesta, stoupáme zvolna a těžce.

Z pěšiny, kudy teď jdeme, je vidět vysoké hory,
nejvyšší vrcholek zvedá se jasně a ostře,
hleď, už stojíme na jeho vztyčené hlavě,
zde stojíme pevně, zde stojíme v bezpečí.

Z pěšiny, kudy teď jdeme, je vidět vysoké hory,
nejvyšší vrcholek zvedá se jasně a ostře,
hleď, už stojíme na jeho vztyčené hlavě,
zde si odpočineme, zde zazpíváme svou píseň.

Indiánská poezie
parafráze Ladislav Novák

Stinka

To místo zaplaví barva, ponurý purpur.
Jinak je tělo jak vybílené,
má barvu perly.

V jamce skály
moře posedle střebá,
jediný důlek je čep celého moře.

Cejch osudu,
velký jak moucha,
plazí se po zdi dolů.

Srdce se zavírá,
moře klouže zpátky,
zrcadla jsou zastřená.

Sylvia Plathová
1963
překlad Jan Zábrana

Vzestup

Nikdy jsem nebyl
tvůj milovník
vleču tě pod nůž
zvířátko

Necukej
ještěrko mučená
jsem pán kladiv
vejdu k tobě
v mikve

Sžíhám tě pravou láskou
v lázni ocele
věčně se koupat
budeš

A pak tě pohoupu
tak připravenou
tě pohoupu
rozpaky znachovíš
děťátko
na trámu tě pohoupu
vzestoupíš

Jáchym Topol
1980

Kurýři

Na míse listu slovo slimáka?
Moje ne. Kdepak. To mě neláká.

V konzervě kyselina octová?
Tu se mi nechce brát tak doslova.

Prsten, co v slunci zlatě zablýskal?
Lži. Samé lži a navíc žal.

Na listu mráz, ten neposkvrněný
kotel, co věčně bublá, hovoří

jenom sám k sobě na vrcholu každé
z devíti černých Alp.

V zrcadlech poprask. S jakou zlobou
tříští i moře to své šedé – – –

Och lásko, lásko, moje roční dobo.

Sylvia Plathová
1963
překlad Jan Zábrana

Skok přes Nerudu

Pojď lehneme si do trávy
budem kouřit a koukat se na továrnu
která kouří vedle
Božínku kouří kouří kouří kouří
ale vona vážně kouří

V hospodě půllitr skok zátylek na půlky
brr zátylek naruby
vrr zátylek Nerudy
a dlažba lesklá celá divná
lesklá všemi půllitry
A dveře v hospodě otevírá vítr
celý rozesmátý blázen že
A u Bonaparta řeč
vidí Bonapart na umakartovým
Slavkově už rozprášena jízda fernetů
a artilerie rumů
A únava slabost sex

Pojď lehneme si do trávy
budem kouřit a koukat se na továrnu
která kouří vedle
kouří kouří kouří kouří

Únava blbost sex
stádo racků zlatých
únavných a blbých
že by racek sexy
i knihy jsou všude kolem nás
že by půllitrem
a skok přes Nerudu přes Prahu
skok zátylek... nevím
a touha ještě po jednom
vypněte to rádio, srabové
je velkej bílej a sexy
že by sex? teď? není čas na velké...
kuřte, vy strašlivý zjizvenci
pěnou okradený o svítání

Pojď lehneme si do trávy
budem kouřit a koukat se na továrnu
která kouří vedle
kouří kouří kouří kouří
ale vona vážně kouří

Filip Topol
1986

Co to je? (Zvířecí rap)

Strom pár stromů
to je les
dům pár domů
to je ulice
ulice pár ulic
to je město
člověk pár lidí
to je národ
národ pár národů
to je svět
svět pár světů
co to je?

Filip Topol
1986

Mučivé vzpomínky

Mezi cizími, cizími, cizími lidmi,
tam jsem zanechal své lásky.
Jak byly krásné, jak byly krásné, mé lásky!
V daleké zemi jsem je zanechal, mezi cizími lidmi,
jen kvůli tobě, má ženo, jen kvůli tobě,
jen kvůli tobě jsem se z ciziny vrátil, má ženo.
Plný síly vzpomínám na své lásky.
Potom pláču a nemůžu spát
celé noci, mé dítě, celé dlouhé noci.
V daleké zemi jsem zanechal své lásky,
kvůli tobě, má ženo, jsem se navrátil domů.

Indiánská poezie
parafráze Ladislav Novák
Музыка / Рок, Панк, Метал / Разное
СКАЧАТЬ БЕСПЛАТНО  [177.6 MB]