C'est très...

C'est très...
C'est très...
Vous parlez
en Lillers?

Non, je ne parle pas
Je suis là-bas
Et je suis fatigué
C'est ne pas possible expliquer

Et qu'est – ce que vous faites?
Rien, This is mon Fet.
Et pourquoi, et pourquoi?
Je ne sais pas, it's mnoho běd.

Mais et voilà tout le monde
Et il est seulement pour toi
O.K. ici sont des anges
C'est, c'est très melánges

Mais ici (in the World)
est aussi l'amour
O.K. , but here is
the Berlin Mur so

Na ja, mais où est
ton Nirvana?
O.K., my Nirvana is in the heaven
but this is in the periferie plný hoven

But I say: this is O.K.
C'est possible que C'est très...
qu'est très – O.K.
jenže já sem divokej

And so ti říkám
nemakej, nemakej, nemakej, nemakej
Je serai le mort à la vie.

This is the lettre
And see you later.

Dívka odjezdu

Jseš dívka odjezdu
voníš cestou
jseš vlak, letadlo, loď a vítr
Přijelas a odjedeš
Prožili jsme spolu malé requiem
Listí padalo, slunce oslepovalo
a město to tiše hlídalo

Tehdy jsem se nemohl a ani nechtěl
s nikým domluvit
Byl jsem tak hluboko
A ty jsi kráčela
pohazovala hlavou a bravurně telefonovala
Asi jsi tam v těch ulicích měla křídla

křídla s úsměvem
Jak by bylo krásné tam položit tvář
Ale jsi dívka odjezdu

Prožili jsme spolu malé requiem
Až tady nebudeš
budu se vracet k těm tónům
k těm podivným harmoniím,
které padaly stejně jako tanec listu
Doufal jsem, že nebudu žít requiem
že ani nestihnu zapálit svíčku na svým vlastním hrobě
ne – ne – nestihnu
Ale zapálím jí tobě
Na tvý další svatbě
Ve tvým příštím městě
Ve tvým dalším telefonu
Ve tvým příštím requiem
Ve tvým příštím odjezdu

Začal jsem pít na dluh
všude kde to šlo
Dluhy se vznášely kolem mojí hlavy jako mouchy
a jako mouchy znamenaly a jako mouchy bzučely
Ale řekni mi:
co jsou dluhy proti tvým křídlům?
Proti tomu jak pohodíš hlavou?
Proti tomu jak odjedeš?
Proti tomu jak mi nerozumíš,
když se zmůžu něco říct před půlnocí ve zmrzlým metru
a ty řekneš: "Co?"
Pak přijede vlak.

Vždycky se najde nějakej snaživej blbec,
kterej ten vlak dokočíruje zrovna tam, kam nemá.

A ty asi odjedeš.
Pohodíš hlavou, usměješ se někam do země
a asi fakt normálně odjedeš.
Jseš dívka odjezdu.

Budu stát a křičet
Budu tě hledat
Budu se dívat
Pak si někde sednu a budu pít na dluh.
Ale jen tak, jen tak...
nebudou v tom pouta ani závaží.
Budu se koukat rovně a říkat si:
"Hej, mladej, ona fakt odjela."
A budu lapat tóny requiem.

Možná si pak dám jednu pěstí do brady
pučim si další peníze
a bez mluvení, bez domluvy,
ale s pohledem rovně
si koupím od nějakýho bezvýznamnýho obchodníka
se zaplaceným sociálním pojištěním
auto.
Pomalu se do něj posadím
nastartuju a rozjedu tu kovovou klec.
Možná si budu i pískat
Až se pořítím z města budu si pískat
píseň dívky odjezdu.
Krajina kolem se asi bude měnit
Možná okna toho auta zahalí tvoje křídla
Možná ne – to by bylo příliš snadné.

"Jak to skončí?" "Co?"

Skončí to někde v nějakým městě
na zbytečným rockovým koncertě
kde bude vidět na hudebnících jejich nuda a úpornost.
V koutě.
Plnej špatnýho piva a špatnejch myšlenek
začnu si pískat naše requiem
Vyjdu ven před ten úžasnej klub
plnej sprejovejch nesmyslů
a aniž bych mrknul na svý unavený auto
odejdu na nádraží

A to bude můj odjezd.
Budu myslet na tebe
na tebe ve vlaku, v letadle, na lodi, ve větru
Budu přemýšlet, kde se navečeřím
jestli si nenatrhám zmrzlou kukuřici pro prasata
Budu snít o tom
jak by to bylo
kdybych položil svou tvář na dech tvých křídel.
Budu v rachotícím smradu vlaku
a začnu zpívat
začnu zpívat:
Byla to dívka odjezdu
Byla to dívka odjezdu
Byla to dívka odjezdu.

Samozřejmě

Samozřejmě že bych mohl žít jinak
samozřejmě že bych mohl žít jinde
samozřejmě že bych mohl žít s jinou ženou
samozřejmě že bych mohl žít s tebou
samozřejmě že bych mohl mít jiný noční hrůzy
samozřejmě že bych mohl dělat jinou hudbu
samozřejmě že bych nemusel tolik žvanit na tolika místech
samozřejmě že bych mohl pravidelně jíst
samozřejmě že bych mohl jít k lékařům a zubařům
samozřejmě že bych mohl jít na vysokou školu
samozřejmě že bych se mohl oholit
samozřejmě že bych se mohl poklonit nějakému Bohu
samozřejmě že bych mohl sportovat
samozřejmě že bych mohl zkřížit Mahlera s Mozartem
samozřejmě že bych mohl být komunikativní a usměvavý
samozřejmě že bych mohl včas platit elektřinu a telefon
samozřejmě že bych mohl odvrátit svoje závratě
samozřejmě že bych mohl skočit z okna

Je to pyramida Mayů
a já tě samozřejmě milujůůůůů

Samozřejmě je to jako kalendář
spolčenej s hvězdama
s krvavými obětmi
s otevíráním panny
kamenem

Neustále se bojím policajtů
Jsou naprosto nemuzikální

Samozřejmě že bych mohl bejt míň oteklej
Samozřejmě že bych mohl bejt na drogách
Samozřejmě že bych mohl hrát v divadle
Samozřejmě že bych mohl běžet po louce
Samozřejmě že bych mohl dělat korepetitora
Samozřejmě že bych mohl ukrást 14 litrů mlíka
Samozřejmě že bych mohl pozorovat holuby létající ve dvoře
Samozřejmě že bych mohl umřít
Ale kde to je?
Je to v dotyku?
Když mi jezdíš prstem po rtech?
Asi jo.
Tak se měj hezky. A neřvi.

Duben, pondělí a dvůr

Kupuju pole a louky
Kupuju rybník a les
Kupuju oblohu a vzduch
Nikdo nikdy ty peníze neuvidí –
– protože je to peruť –
– peruť racka, žraloka nebo hvězdnýho čápa –
– bez komínu a s klapotem.

Ale duben
pondělí
a dvůr –

– to opravdu nemůžu.

Moje žena

Miloval bych tě i poloshnilou
od úsvitu do úsvitu
Nikdy bych nezapřel svou milou
na cestě ani na útěku

Jenže mě sejmou
Sejmou mě
Sejmou mě

I mrtvou bych tě miloval
od stmívání do stmívání
Život, smrt, smích a pláč
až k našemu přijímání

Jenže mě sejmou
Sejmou mě
Sejmou mě

Moje žena jsou oplocený lesy
A všechno v ní je hájený

Tyčinka do Číny

Tyčinka do Číny

A dlažební kostky
noha nohu mine
kolem holešovickejch jatek
v hlavě kapánek zmatek
Je to cesta
kolem profesionálních jater

Tyčinka do Číny

První jarní den
A chlapi se zas neholej
Říkal jeden v hospodě na kraji okraje
když mu přišla ženská:
"Sem celej zpocenej,
šel jsem kolem banky."
A ona mu šustila do očí plastikovým pytlem:
"To si vem, to je na nádobí."

Tyčinka do Číny

A venku byl krásnej den.
Cokoli
Chodili
Všichni chodili
A on jí řek:
"Dej si toho panáka,
ať tě to dotočí."
Srala pak jak divá.
Nebyla šance
se ten den rozkoukat.

Tyčinka do Číny

"Do půlnoci čumim na televizi
a mám jen 13 flašek piva..." říkal.
Ale to nikoho nezajímá
A dodal:
"A pak poběžím do kopce, já blbeček."
A ona mu řekla:
"Stejně se to nestane, když budu pořád
jenom s tebou..."

Tyčinka do Číny

Strč si hlavu do pračky

Jsem krahujec
který s křídly rozpjatými jako tětiva
zatmívá své vlastní slunce –
– ho oslepuje a zrcadlí se na zobáku
Jsem zamilovanej
Tak zamilovanej
že mi rostou hvězdy na zádech
Jsem zamilovanej
Tak zamilovanej
že políbím nebe a měsíc uspím v dlani
Jsem zamilovanej
Tak zamilovanej
že se toulám po městě jako vlk a trochu vyju
Ách, jsem zamilovanej
Tak zamilovanej
že mi jeden hodně dobrej přítel řekl:
"Strč si hlavu do pračky !"

Příjezdy

Jsem zamilovanej
jako bílej ponny
občas z toho zvoněj i zvony
A já si říkám:
"Panebože, honey, honey..."

Odjezdy

Jsem zamilovanej
jako bílej ponny
občas z toho zvoněj i zvony
A já si říkám:
"Panebože, honey, honey..."

Když neopodstatněný

Jo, ano, ano
Jsem objevitel
Tápu po dlaních
Šmátrám za hranicema
Snažím se dívat do tunelu –
– ale jenom asi jednoho –
óch, je jako saň
A všude ruiny –
– blonďatý, černovlasý, zrzavý, pihatý
S pachutí krve v ústech
S pachutí krve a zinku
Jak čepel je myšlenka,
která krájí dobromyslně debilní tep města.
Je to Paříž? Je to Milán?
Je to vzdych Plejtváka Myšoka
někde mezi Evropou a Amerikou?
Ne, ne, ne
To byl jen nebezpečnej umakart.
A co já?
S jedním okem slepým
a druhým vražedným?
No, no, no.
Je to modlitba
plná vlhkýho asfaltu a betonu a kolejnic –
– a ptá se narkoman z Havířova:
"Modlitba k čemu?"
"Hej ty zrůdo",
a plácnu ho přes tetování:
"Přece k sobě."
A nad vším se valí hvězdy.
Točí se to.
V téhle době je to snadné.
Propíchnout si krční tepnu,
celá od krve škrtit dceru
a říznout syna
Ale ještě předtím
s pečlivostí nepochopitelného
podříznout psa.
A smutek se smráká.
Venku je roleta.
Venku vyjou tramvaje.
Zelenej ubrus mi přislíbil to,
co nikdy nesplní.
Ať.
Co když jsem neopodstatněný?

Filip Topol
1995